Kdyby vám někdo oznámil, že zítřek bude váš poslední den... Anebo že vám zbývá měsíc, rok, dva... Co by vás asi tak napadlo (kromě paniky, deprese, pocitu zmaru)?
Jakou věc byste pak ještě chtěli udělat a co ještě prožít a co stihnout?
Přemýšleli jste o tom někdy?
Já ano. Vlastně dost často. Z důvodu, že mám pocit, že už jsem stihla všechno, co jsem od života chtěla a očekávala. A je to málo. Čekala jsem málo, žiju málo, málo si přeju? Nevím...
Ale kdyby mi zbývalo už jen trochu času, určitě bych si přála ještě tohle:
- Chtěla bych vidět celou svoji rodinu a říct jim, že je mám ráda
- Chtěla bych vidět kvést na své zahradě všechny jarní květiny, které spí v záhonech
- Chtěla bych odjet do Paříže a cítit a prožít tu filmovou Paříž, kterou znám z Amélie a podobných filmů
- Chtěla bych se ještě jednou zamilovat, klidně na pět minut v metru :)
- Přečetla bych si Malého prince
- A smířila bych se s tím, že se nikdy neprokoušu Citadelou, nepřečtu Hlavu XXII, ani nic od Umberta Eca, ani Dostojevského Zločin a trest... Bože, je tolik knih, které se nedají přečíst za celý život!
- Šla bych do kostele, ale ne ke zpovědi
- Chtěla bych vidět východ slunce
- A přála bych si prožít výletní den se svým přítelem a psem. Udělat si piknik. A zakončit to v nějaké zašité pěkné hospůdce nad sklenkou vína.
Nic víc mě nenapadá.
Ale protože mám spoustu času (nebo si to alespoň bláhově myslím), tak mám na všechno tohle dost času. Všechny ty věci odkládám měsíc po měsíci a rok po roce.
Přeci nebudu vstávat kvůli slunci, když to klidně počká do důchodu až nebudu moct spát nad ránem.
Přeci nebudu říkat svému otci, že ho mám ráda. To přeci ví. Nejsme v americkém filmu.
Přeci nepůjdu do kostela, pálily by mě tam chodidla...
A tak dále...
Žít se má každý den tak, jako by to byl poslední den našeho života.
Jenže... poslední den svého života bych rozhodně netrávila v práci a necítila se pak tak unavená, že na nějaké žití už enegie nezbyla :)
Žádné komentáře:
Okomentovat